Historie

Tento text je převzat z webu http://www.pivovary.info/ s laskavým svolením autora textu Marka Kodedy.

Zájemce o pivovarskou historii asi na první pohled zaujmou budova chladného hospodářství s prostorem štoků a střechou s parníkem a hvozd s plechovým „kloboukem pana starého“. S ohledem na to, že chmelový mok se tady nevaří od roku 1946, můžeme zůstat v údivu, že se na tuto památku můžeme ještě dívat. Budovy sloužily také jako luštírna semen ze šišek jehličnanů.

Budovy pivovaru trošku areál zámku zastiňují. Je zřejmé, že Harrachové, jež panství a pivovarský provoz vlastnili od roku 1721, při rekonstrukci v 19. století již hleděli spíše na užitek než na honosný dojem ze zámku a okolí. Bylo zvláštní jak tehdejší šlechta již vystřízlivěla z potřeby dávat na odiv vznešenost sídla a dala přednost zvýšení zisku z výroby a prodeje piva.

Jeden ze dvou dochovaných hvozdů tohoto typu na světě.

Na místě zámku stála odpradávna renesanční tvrz. V 16.století byl zde vybudován zámek. V témže století, kdy se jeho majitelé stali Hoffmannové z Grünbüchlu, již v hospodářském křídle fungoval pivovar. Jako datum založení pivovaru je někdy uváděn rok 1584. Harrachové po koupi panství výnosnou výrobu piva nejen zachovali, ale vybudovali větší pivovar samostatně, v budovách oddělených od zámku. V 19. století, v období přechodu na průmyslovou pivovarnickou výrobu, majitelé pivovar rozšířili a zmodernizovali. Původní obdélníková budova se změnila na současný stav. Bylo zavedeno strojní zařízení, přibyl moderní hvozd, budova chladného hospodářství, kotelna.
Janovické pivo bylo úspěšné a v okolí oblíbené, zlikvidovalo například i konkurenci v podobě Měšťanského pivovaru v Rýmařově. Výstav pivovaru se v letech 1900-1939 pohyboval v rozmezí 5 – 10 000 hektolitrů piva ročně. Harrachové provoz vlastnili do roku 1937, poté byl prodán rodu Rosty-Forgách. Během druhé světové války byla výroba zastavena. V letech 1945 a 1946 ještě podnik vařil, nicméně výstav již byl jen kolem 2 000 hl. V létě 1946 janovické varny definitivně vychladly.

Kolem budov pivovaru teče Podolský potok. Ač názvem by mělo jít o menší tok, jde spíše o říčku. Podél toku jsem se vydal směrem, kde jsem předpokládal centrum města Rýmařov. (Janovice jsou dnes místní částí Rýmařova).
Pomalu ve mně doznívaly dojmy z návštěvy janovického pivovaru. Číst o starých pivovarech v knihách, na internetu je moc zajímavé, ale dotknout se svými prsty dávných budov je skutečné kouzlo. Vždy na mě dolehne podivuhodný pocit. Jakoby v areálech zaniklých pivovarů bylo cosi mimoprostorové, jakoby tu byl zaznamenán vryp času, vzpomínka na dobu, kdy tu ještě vonělo dílo, kdy odtud tahali mohutní pivovarští valaši vozy se sudy moku.

A co dál?

Postupně budeme tuto stránku upravovat, např podle toho, jak se nám podaří ověřit některé informace v olomouckém archivu. Pro začátek se podívejte na fotografie, které jsme pořídili v právě zmiňovaném archivu při naší první návštěvě.

Fotografie z olomouckého archivu

Historické fotografie a pohlednice